Varování: pokud jste nebyli nikdy dobří ve hře Aktivity, nepouštějte se do znakování. 🤣
Totiž třeba půl roku ukazujete dítěti znaky.
My začali u příkrmů, jak doporučují BabySigns.cz, takže jíst, pít, ještě, hotovo. Přidali jsme základní činnosti jako koupat, jít ven. A základní zvířata pes, kočka.
A pak vám je dítě ve velkém začne vracet s vlastními...
Proč bude moje dcera jedináček, i když bych pro ni sourozence chtěla?Krátká odpověď je, že povětšinou ze sobeckých důvodů.Teď ta delší. 🙃
Teoreticky už budeme bydlet pak v domě, tak odpadne schodový důvod, ale:
1. Potraty jsou, obzvlášť ve vyšším věku, běžné i po porodu živého dítěte, není to něco, co se děje jen prvorodičkám....
A co že teda dělám, když je u nás chůva? Kromě toho, že si zacvičím a umyju se, tak s nadsázkou hlavně přenáším věci po schodech. 🤣
Měla jsem nápady na několik článků.
Gynekoložka měla obavu, že je moje miminko nějaké malé, když klesá na desátý percentil. V porodnici neviděli důvod se strachovat. No pravdu měla moje doktorka, dcera se narodila malinká, vážila 2490 g, přičemž nedonošenost je oficiálně do 2499 g. A ještě trochu brzy, začala jsem rodit 37+0, což je první den, odkdy miminko nepřichází oficiálně...
Začali jsme punkově, když dcera visela očima na našem jídle tak, že se nemohla ani nakojit. Udělali jsme spontánně mrkev na páře a rozmixovali ji. Jelikož z toho blila, další tři dny jsme nezkoušeli nic. Po mrkvi blila teda opakovaně, takže jsme mrkvové příkrmy nakonec vzdali.
Chtěla bych tentokrát napsat krátké povzbuzení pro prvorodiče, kteří si čerstvě dovezli domů miminko a všechno je pro ně šíleně náročné. Tráví hodiny hledáním na internetu jako dřív my - ke kojení, k prdíkům, ke spánku - a propadají beznaději. A výčitkám, že si to teda fakt neužívají, i když mají přece zdravé děťátko, o které tak moc stáli....
Na začátek jen krátká poznámka k minulému článku o spánku: zdá se, že se to po čase láme a organismus je už tak na dně, že se naučí spát, i když s tím měl celý život potíže. Už se mi několikrát stalo, že jsem chtěla v noci po kojení vyměnit plínu, ale usnula jsem zpátky dřív, než jsem to...
Posledních dvanáct let jsem na spaní nosila špunty do uší a konečně jsem tak byla schopná docela spát. Věděla jsem, že s příchodem miminka o tuhle vychytávku přijdu, ale uklidňovala jsem se tím, že budu tak vyčerpaná, že usnu i bez nich.
Ale jak mi připomněl manžel, tohle celé je moje volba: nedat dudlík, nepoložit miminko do postýlky ještě v jiné místnosti. Zvolila jsem si tu "složitější" cestu a nemůžu to změnit, protože si nedokážu odpárat z mozku ty informace, na základě kterých jsem se pro ni rozhodla. 😉
Tak. Fakt jsem to dítě chtěla. A fakt jsem vděčná, že ho mám. Ale vlastně jsem si vždycky představovala až větší dítě, zapomněla jsem si zameditovat nad tím, že předtím to bude malé miminko. A mít malé miminko mi způsobuje záchvaty takové jako paniky nebo klaustrofobie, nebo jak to líp nazvat. Totiž naše holčička je stále ještě ve fázi,...
Moje mateřská láska se opět prohloubila, tentokrát na bázi lepšího porozumění. Sice jsem věděla, že miminko může komunikovat pouze řevem, ale pořád jsem nebyla schopná to opravdu brát, neustále jsem za ním vnímala své selhání a nebo vzteklost dcery. Co mi pomohlo konečně tu informaci integrovat do systému - a tím získat klid na duši a trpělivost -...
Tak dneska to asi přišlo. Ta láska.
