Mami, tati, přejde to
11.11.2023
Chtěla bych tentokrát napsat krátké povzbuzení pro prvorodiče, kteří si čerstvě dovezli domů miminko a všechno je pro ně šíleně náročné. Tráví hodiny hledáním na internetu jako dřív my - ke kojení, k prdíkům, ke spánku - a propadají beznaději. A výčitkám, že si to teda fakt neužívají, i když mají přece zdravé děťátko, o které tak moc stáli.
ZLEPŠÍ SE TO! 🙂 A pak vám všechny zádrhele budou připadat jako okamžik, i když teď máte pocit, že vám nic nejde.
Naší princezně jsou momentálně tři a půl měsíce (korigo necelé tři měsíce). Kojení běží jako po másle (ťuk ťuk ťuk). Zařadila jsem zpět skoro vše, co jsem vysadila, a prdíky jí už ve spánku nebrání. Ještě teda teď řešíme nové potíže v usínání, protože jsme se před týdnem přesunuli z chaty na byt a zřejmě přemíra dojmů jí nedovolí usnout. Ale je to nic proti začátkům.
Jasně, s dětmi je to pořád něco, ale už nad vámi nevisí to temné mračno, kdy je to pořád všechno. 😉
Jako bonus tím, že už vydrží dýl bez jídla a konečně líp vidí, ji baví kočárek, takže se dostanu hýbat na vzduchu. A tím mi už tolik nehrabe, takže případné horší dny už mě tak nepoloží na lopatky.
PS: A jak že to pokračuje s plenkami? Stane se, že dcera křičí, zkusím všechno možné a nakonec sundám plínu a teprve se vyčůrá - ale ve většině případů čůrá do plínky. A občas křičí, dokud ji nepřebalím, i když má v plíně jen viditelný prd. Ale jinak jedeme v pohodě dál svou hybridní metodu, kdy nosí plíny a po probuzení ji dám na kyblík.
