Spánek

Posledních dvanáct let jsem na spaní nosila špunty do uší a konečně jsem tak byla schopná docela spát. Věděla jsem, že s příchodem miminka o tuhle vychytávku přijdu, ale uklidňovala jsem se tím, že budu tak vyčerpaná, že usnu i bez nich.

Částečně jsem měla pravdu. Kolem deváté večer se dostávám do stavu, kdy prakticky omdlívám únavou a dokážu odpadnout, i když dcera zoufale pláče. Nedokážu si představit, kdybych na to byla sama, ještě že může nastoupit manžel. Samozřejmě kdyby nebylo problémů s trávicí trubicí, vůbec by tyhle situace nenastávaly - uspávací krize přicházejí, když dceři prdíky celý den brání usnout a večer je chuděra nehorázně přetažená.

Trávicí trubice nejspíš může i za to, že jindy naopak nespím. Totiž dcera i když spí, tak se kvůli prdíkům kroutí a k tomu různě vrže. Což ze začátku noci nevadí, jsem vyčerpaná a spím, jenže po pár hodinách spánku je tahle maximální únava zažehnaná a tyhle zvuky mi brání spát. A když by náhodou dcera i byla potichu, začne chrápat manžel. A nutno podotknout, že jeho serenády mě občas dokázaly vzbudit i přes špunty. 🙃

Když je to ještě relativně brzy po usnutí, zabere bílý šum. Pustím ho tak nahlas, abych je přehlušila. Až se divím, že u toho usnu. 🤣 Ale nad ránem už nefunguje nic. Někdy ležím mezi těmi dvěma a mám v očích slzy zoufalství, protože ač moje tělo je pro tu noc evidentně z nejhoršího venku, přijdu si neskutečně nevyspalá a zlobím se, že mi není dopřáno spát, když oni oba mohou.

Což teda platí i pro spaní přes den. Na mnoha místech jsem slyšela a četla, ať se maminka vykašle na úklid a podobně a obzvlášť ze začátku spí, když spí miminko. No jenže když miminko vrže, tak přes den vedle něj usnout je nad moje síly, protože prostě moje tělo není v tu chvíli na pokraji zhroucení, tak to nezaspí. Někdy zabere, když si pustím nějakou vedenou meditaci, že dceřiny zvuky přebiju. Jenže to pak zas místo meditace na těch patnáct minut vytuhnu. 😇

Když jsme ze začátku řešili problémy s kojením a všude jsem četla, jak je výhodné, že spíme v jedné posteli, že v noci stačí se maximálně otočit a spát při kojení dál, ťukala jsem si na čelo. Kojení je mi stále docela nepříjemné - a čím unavenější jsem, tím hůř na něj můj systém reaguje. Ale mohu zodpovědně prohlásit, že po dvou měsících tohohle mizerného spánku se začínám i já dostávat do stavu, kdy dokážu usnout při kojení, obzvlášť v těch devět večer, to bych možná usnula i ve stoje. 😂

PS: dneska se na mě ta moje kočénka usmívala jako sluníčko, a to i když chrochtá kvůli rýmě. Jsem do ní blázen. 😍 Akorát tou únavou jsem z toho byla tak dojatá, že jsem na ni na oplátku brečela. 🤣