Patnáctý měsíc

To stříkátko je dost zásadní, když jsem vzhůru, tak slyším, že manžel vlastně dál chrápe, jakože dělá ty stejné zvuky, ale jsou ztlumené na hranici slyšitelnosti, už to je slyšet jen jak dech. A buď bylo letos jiné léto (což teda bylo) a i pyly byly línější, nebo ten Salin skutečně pomohl proti alergickým projevům, protože manžel neměl tak ucpaný nos.

Aktuálně teda spí dcera max 3-4 hodiny v kuse, a to jen jednou za noc, jinak se budí každé dvě hodiny, zkraje (večer i ráno) i po hodině, a to od ní taky nemůžu odejít. A tohle všechno platí, jen když má dobrou noc. Nicméně mi to vlastně až tak nevadí, protože jsem si to zvolila, že bude dcera usínat na prsu a spát se mnou. Uvidíme teda, jak to bude dlouhodobě kompatibilní s prací, ke které se na hodinu týdně teď vracím. 🤔

Jsme si mysleli, jak to konečně máme prakticky zařízené, že máme dvě chůvy, jednu v pondělí odpo a druhou ve středu dopo. Že když se dceři změní režim, vždycky by mělo buď dopo nebo odpo hlídání fungovat. Že když jedna chůva vypadne, bude aspoň druhá. No takže nejdřív jedna chůva má dovolenou - druhá onemocní. Pak týden sice mám chůvy, ale manžel je na služebce. A pak onemocní na dva týdny ta druhá chůva. Čili zas měsíc na prd. 🤯

Manžel pokukuje po sleep trainingu na denní šlofíky, aby se nam uvolnily ruce. Zkoumáme jemné metody, protože žádná forma vyplakání u mě neprojde. Zatím aspoň experimentuje sice s ukolíbáním v náručí, ale pak odložením na gauč. Občas se mu to daří, to je po třičtvrtě roce spaní jen na nás docela posun! 🤩

Tady se přiznám, že mám trochu máslo na hlavě. Prý někdy kolem devátého měsíce či roku dětem dojde, že jídlo je k zahnání hladu. Tak to se teda nestalo. Jak by na začátku dcera všechno snědla i s miskou, tak jelikož má jídlo stále jen pro zábavu, postupně ji přestalo bavit. A mě zas moc nebaví jí něco zajímavého nabízet, když to ani neochutná. Jednou za čas se ve mně vzedme příval energie (výčitek) a zase něco nastuduju a zkusíme to, ale většinou jí prostě jen dáváme naše jídlo, které ochutnává se střídavou úspěšností, no rozhodně se tomu nedá říct, že by ho jedla. Nebojím se, že by strádala, kojí se každou hodinu, když je teda se mnou. S manželem nebo s chůvou vydrží bez prsa dvě hodiny a objevila aspoň, že se dá nacpat se křupkama, aby to vydržela. Vizuálně je "dobře živená" 😇, takže jediné, co mi straší v hlavě, je možný nedostatek železa. Ale zas když už něco jí, tak manželovu šunku. 😂 Jinak zřejmě drží bílou dietu: šmakuje jí jogurt, smetana, máslo apod. 😉

Šly jsme s dcerou na ukázkovou lekci GoKids. Znakování s angličtinou. Prostě vezmou dvanáct témat, co dělají na kurzech znakování, a jen je překlopí do angličtiny. Lákalo mě na tom, kromě zjevného působení druhého jazyka na mozek, že by dcera měla jednou týdně zajímavou zábavu - jiné hračky než doma a taky to mělo být kombinované i třeba s malováním a jiným objevováním, prostě věci, co vím, že se mi do nich nebude tolik chtít (snad měsíc jsem chodila kolem ingrediencí na jedlé prstové barvy, než jsem se do nich konečně pustila). 😇 

A na závěr ještě poznámka k poslednímu článku. Znovu se mi udělala bílá bolestivá tečka na bradavce, na tom samém místě, tentokrát opravdu jen ta, bez ztvrdliny v prsu. Dočetla jsem se, že i to se děje, že se opakovaně ucpává jen vývod. Pořídila jsme si lecitin, prý to má udělat stěny mlékovodů hladší. Tak třeba při příštím shrnutí dám vědět, jak to dopadlo. 😉

Abych jenom nerecyklovala, mám i nové téma: nesnášenlivost laktózy. Co jsem koukala na internety, není to zdaleka běžné, ale ani nejsem jediná, komu v těhotenství zřejmě došla laktáza. Moje trávení nikdy nebylo geniální a celý dospělý život jsem s tím se střídavou úspěšností zápasila, než jsem postupně vyřadila věci, které mi nedělaly dobře (a pak se dozvěděla, že vlastně dodržuju slinivkovou dietu). A najednou v těhotenství mi začalo bublat v břiše po mlíku. Což mi nijak nevadilo, jelikož k mlíku jsem se dostala jen jednou za pár měsíců v čoko-latté v cukrárně, kam jsme chodili z chaty v Českém středohoří. To bylo snadné vynechat. A hodit za hlavu. Ale poslední dobou mi začalo být stejně divně dost často na to, abych se na to zaměřila. A zjistila jsem, že když vynechám laktózu i z jídla (smetanu při vaření, sýr k večeři), tak je to zas fajn. Údajně laktázu postupně přestáváme vyrábět a tak postupně přestáváme být schopni trávit laktózu. Tak buď už jsem prostě jen stará a je to shoda načasování, nebo těhotenství a kojení jsou pro moje tělo taková zátěž, že se na nějaký "nadbytečný" enzym jednoduše vyprdlo. 😉