Přirozený potrat - část druhá

Tak tohle jsem nečekala.

Týden po začátku potratu jsem šla nic zlého netuše na záchod... Abych na konci držela v ruce neporušený plodový vak.

Můžete si myslet, že jsem pitomá, že mi nechyběl při potratu před týdnem. Ale já nějak tak předpokládala, že za ty tři týdny, co jsem na potrat čekala, už se asi začal rozpadat a vyšel ven v chumlech tkání, co ze mne lezly těch devět hodin. Nebo že byl někde uvnitř toho "koláče", co ze mne vypadl ke konci.

Dokonce jsem i pohřbila nějaké ty cucky v domnění, že už tam prostě ten zárodek nebyl rozpoznatelný. No tak mě teď čeká druhý pohřeb. Jsem vlastně ráda, že moje miminko nakonec neskončilo v odpadních trubkách.

Těch hodně hodin bolestí před týdnem byla vyčerpávající zkušenost. Tohle byl ovšem totální šok. Bez varování z vás něco trčí a nejde to ven. Měla jsem pocit, že buď omdlím, nebo se pozvracím, nakonec se nestalo ani jedno. Děkuju za sprchu na záchodě, dost celou tu situaci usnadnila.

Zpětně to ovšem vysvětluje, proč jsem celý ten týden občas měla křeče. Myslela jsem, že je to střevo, trávení jsem měla od potratu pokažené. Ale evidentně se moje tělo prostě snažilo dál rodit a nešlo mu to. Zajímavé je, že včera jsem měla první den bez křečí a dnes jsem se tak chystala zvolna začít zase pracovat. No zůstala jsem doma. 😂

Tak znovu od začátku. Odpočinek. Čaje. Leh na břiše. Dech. Pánevní dno. Cévní gymnastika. Cviky dle Mojžíšové.
Mimochodem, dnes je poslední den mého prvního trimestru. Stihla jsem to jen tak tak. 😉

Za mě teda ta pravá deprese začíná právě teď. Když už věříte, že máte to nejhorší za sebou, že se pomalinku můžete pustit do zbytku svého života, tak jste zase na gauči a váš život znovu stojí.

Ale nezoufejte, o tomhle dvojím potratu jsem nikde nečetla, to je tak výjimečná situace, že vás to určitě nečeká. Pořád si myslím, že přirozený potrat je to nejlepší řešení z hlediska těla i hlavy. 🙂