Porodní poranění

Tak já jsem měla plán, jak se připravit na porod. 😇

Informační příprava znamenala několik setkání s dulou, kde se probíral průběh porodu, obsah tašky do porodnice i základy péče o miminko. A koupě knížky Návod na přežití pro bejby. 😉 

Psychická příprava byla jasná - pomocí Somatic Experiencing. Ani jsem neměla žádný strach ke zpracování, co mě ale trápilo, byla představa, že tak intimní záležitost jako zrození nového života bude probíhat za přítomnosti cizích lidí v cizím prostředí (na porod doma jsem neměla odvahu), to ve mně vzbuzovalo vyloženě odpor. Stačilo jedno sezení a měla jsem vyřešeno.

Potud vše běželo jako po másle.

Kde jsem narazila, byla příprava fyzická. Nějak šest týdnů před termínem jsem hodně polevila ve cvičení, protože mi přestávala fungovat noha, takže jsem plně přešla na těhotenskou jógu, což jsem dřív nebo později tak jako tak chtěla udělat. Potud taky ještě relativně plán vyšel. 

Měsíc před termínem jsem začala pít dvakrát denně maliník, do snídaně přidávat lněná semínka a baštit tyčinky s datlemi a borůvkami. Akorát že rodila jsem už týden nato 🤣, takže se jejich účinek vůbec nemohl stihnout projevit. K hladkému porodu taky úplně nepomohlo, že vysoké dávky hořčíku, které mi zpříjemňovaly natahování ne úplně ideálně tvarované dělohy, jsem přestala brát vlastně dva týdny před porodem místo pěti.

A tím předčasným porodem jsem taky úplně prošvihla předporodní bylinnou napářku - s tou se má začít až po ukončeném 38. týdnu, což v mém případě bylo nakonec vlastně týden po tom, co už jsem porodila... 😂

Tím jsem vůbec nepřipravila hráz na ten nápor. Navíc shodou několika okolností (o tom tu psát nechci, nepovedených porodních momentů je plný internet) jsem se ve finální chvíli porodu ocitla v ne úplně výhodné pozici, která taky nepomohla.

Četla jsem někde, že se má žena rovnou na zranění hráze podívat. No to jsem zamítla na základě minulé zkušenosti: před čtyřmi lety jsem byla na biopsii, kdy mi vzali malinký kousek tkáně z velkého pysku, to jsem se nic zlého netuše podívala hned a málem jsem se pozvracela a omdlela zároveň. Jak to nateče, tak to vypadá hrůzostrašně. 

Na jednom ze seznamů, co si vzít do porodnice, jsem našla přípravek s vílínem na poranění hráze. I sehnala jsem pěnu od MomCare, i když jsem vlastně moc nepočítala, že nějaké poranění mít budu. No ještě že tak, docela příjemně to chladilo. Jinak jsem klasicky furt sprchovala vlažnou vodou. Pěnu jsem pár dní po návratu domů přestala používat, protože mě začala štípat.

Co se ukázalo jako vražedné, kromě sezení 😉, je kojení. Nevím, jestli to dělají nějaké hormony, co se při něm spouští, nebo obyčejné prokrvení pánevní oblasti, každopádně při kojení to někdy pekelně bolestivě svědí. 

Koupila jsem gel z dubové kůry, kterým jsem se třikrát denně mazala, ale to zdaleka nestačilo. Teď mám objednaný zklidňující gel od Nobilis Tilia. Mimochodem teprve když jsem chtěla vědět, co přesně mažu, jsem se podívala do zrcátka. Osmnáct dní po porodu. Furt to bylo dost hnusné, jsem ráda, že jsem se nepodívala dřív.

Následně jsem začala s poporodní bylinnou napářkou (aspoň nějaké z pořízených bylinek využiju, juchů), která by taky měla pomoct k rychlejšímu hojení. 

Měsíc od porodu jsou jizvy pořád citlivé a svědivé, uvidíme, jestli se stihnou nějak vylepšit do konce šestinedělí. Moje máma je teď v nemocnici (když vám sanitka odveze mámu rovnou na operační sál týden po porodu, dodá to šestinedělí jisté grády) a prý v tomhle počasí se tam všem jizvy blbě hojí, tak možná i moje jizvy jsou ovlivněné počasím.

Největší průšvih byla bolavá kostrč, nebyla jsem schopná si skoro tři týdny sednout. I teď to bolí, ale už chvíli vydržím kojit v sedě, hurá. Doufám, že to bude dál mizet, myslím, že se to začalo zlepšovat díky cvičení pánevního dva, se kterým jsem začala (oproti původnímu plánu 😀) až dva týdny po porodu, protože předtím byly ty jizvy prostě příliš bolavé.

Co čeká na léčbu až po konci šestinedělí, jsou zranění psychická. V rámci poporodního blues jsem v podstatě v každé chvilce, kdy jsem nic neřešila, brečela, protože jsem si vybavila porod. Teď už to není tak akutní, zážitek je zapouzdřený a čeká, až budu připravená se na něj podívat při dalším sezení Somatic Experiencing. Zatím považuji za úspěch, že jsem se tři týdny po porodu vrátila k pravidelným meditacím, i když u nich ještě často usínám. 🙂