Do stejné řeky nevstoupíš

Konečně jsem venku z deprese.
Ráda bych napsala, že jsem potřebovala prostě jenom rok truchlit a že mi stačily terapie Somatic Experiencing. Ale nakonec mi podle mě zabrala houba, Hericium (Korálovec ježatý), kterou jsem ještě ke všemu brala na něco jiného: na stěhovavé bolesti po těle. Vůbec mi nedošlo, že mám deprese a že jsou ty bolesti z toho. Je vtipné, jak u sebe člověk nevidí věci, které na ostatních vidí. 😂

Když už jsem teda byla z té mlhy venku, odhodlala jsem se dojít na gynekologickou prohlídku. Byla jsem totálně roztřesená, nechala jsem se tam dovézt manželem. Ale doktorka byla skvělá. Když jsem se na potratu zadrhla a začala brečet, dala mi čas se sebrat, prý můžeme klidně mlčet. To mi pomohlo se uklidnit a už všechno vysypat, jako by se nechumelilo.

 
Vlastně už jsem byla tak nějak ve stavu, že je možná čas přestat se krmit nadějí, že už bych měla spíš začít pracovat na smíření se stavem. Ale manžel převzal štafetu a začal se snažit zjistit, co by on mohl změnit, aby zvýšil šance na početí. Mám pocit, že výsledek bylo hlavně chlazení kulek, které se mu zalíbilo. 😂 Ale to je jedno, důležité bylo, že po třech letech projevil pořádnou snahu. Zase jsem začala brát těhotenské vitamíny. A pít čaje z kozince blanitého na "doplnění krve" po potratu.

 
A pak se to stalo. Opožděná menstruace. Dvě čárky. Těsně před osmatřicátými narozeninami. Krásný dárek. 🙂

Nevím, jak to dopadne, ale minimálně ty první týdny jsou dost jiné. Kolem uhnízdění jsem měla zácpu místo hnačky, jako by se moje tělo rozhodlo, že teď se nechce ničeho zbavit. Pátý týden mi bylo ze zvýšené teploty dopoledne tak jako mdlo, že jsem necvičila. Celkově si pohybové aktivity vybírám teď jinak, okamžitě nemám chuť na přílišné zatínání břicha, veslařský trenažér smutně stojí složený v koutě. Jo a taky mi v pátém týdnu šíleně smrděl pot, můj i cizí. 😂

Ale hlavní změna je, že nemám strach. Nepropadám panikám. To je obrovský posun, za který vděčím své terapeutce. V podcastu plnykecky.cz jsem si našla mantru, která skvěle zapadla do práce na hranicích, kterou jsem se poslední roky zabývala:
"Strach je překročení hranice času."
Jasně, je to zase jen jinak řečeno, že máme být tady a teď. Jenže "tady a teď" byl pro mě těžko do praxe převoditelný koncept. Kdežto když mě teď napadne něco děsivého v budoucnu, okamžitě mi naskočí, že jsem překročila hranici času... a dál se tou myšlenkou nezaobírám.

 
Čínská doktorka mi doporučila bylinky T58 Podpora semínek. A hlavně ať pořádně jím. 🙂 A klasická doktorka mi předepsala Utrogestan, ještě než mě viděla. Přiznám se, že se léků bojím, když to jde, tak se jim vyhýbám. Jenže teď chci udělat maximum, co mi oba zdravotnické světy nabízí. Tak jsme s manželem "čarovali", à la Reiki jsme těm práškům řekli, ať pouze pomůžou udržení zárodku v děloze a vyprdnou se na vedlejší účinky. Věřím v sílu rituálů, že tím dáváme důležité signály svému mozku. Žádné vedlejší účinky nemám. Ale abych byla fér, tak beru jen jednu tobolku na noc vaginálně.

Jediná drobná nepříjemnost je, že v noci bývám často dlouho vzhůru. Myslím, že to je napětím. Návštěva na gynekologii se blíží... Je rozdíl jít na první prohlídku nic zlého netuše jako minule. A teď, kdy už vím, že těhotenské příznaky, u mě především vlčí hlad, přetrvávají, i když se plod neuchytí. Nad vodou mě drží nejvíc asi to, že i když vím, že existují ženy, které potratily víckrát, tak v mém přímém okolí všechny po prvním potratu donosily zdravé děťátko.