Cykly po potratu

První cyklus po potratu (myslím ten, kdy jsem deset dní krvácela a deset ještě špinila) byl ukázkových 29 dní - a pak to začalo.
Před potratem jsem byla zvyklá na poměrně pravidelných 27-29 dní. Teď to vypadalo, že si jeden vaječník bere dovču a druhý dělá přesčas: druhý cyklus 34, třetí 26, čtvrtý 32, pátý 26 dní. 

Délka nebyla jediná změna. Taky mi zesílilo krvácení. Za celý život se mi nestalo, abych zakrvácela postel, až teď. Na nejsilnější den a noc menstruace jsem se pak začala vracet k poporodním vložkám, které mi zbyly z potratu.

To všechno sice trochu znepříjemňuje život, ale mnohem horší byly fyzické rozklady. Hned po potratu mě začala bolet chodidla, jako bych za ten týden polehávání zapomněla chodit. Koncem třetího cyklu jsem se konečně cítila kondičně na úrovni jako před potratem, kromě té neutuchající bolesti chodidel. A se začátkem menstruace se to zhoršilo. Pak se bolest přesunula do kříže. Pak do hrudníku. Pak do krční páteře. Na fyzický rozklad se napojil i rozklad psychický, že je kondice zase v tahu. S koncem menstruace jsem se vrátila do normálu, zůstala zase jen mírná permanentní bolest chodidel. A další cyklus zas od začátku.

To už jsem s tím šla za svojí Somatic Experiencing paní. Pracovaly jsme na mých hranicích z několika ohledů, mimo jiné právě i z hlediska toho, že moje tělo jako by každý měsíc opakovalo zkušenost potratu (rozklad těla, silné krvácení). Tak jsme mu zkusily říct, že tohle už je něco jiného. A světe div se, další menstruace už se mě nesnažila rozložit na prvočinitele a postupně jsem nohy cítila jen trochu, až se vrátily do předpotratového bezbolestného stavu. Zajímavé pro mě bylo, že i v pracovní oblasti jsem v těch prvních měsících cítila, že jsou moje hranice "rozplizlé" a tak se pro mě časově kryje návrat do psychických mezí v práci s klienty s návratem do fyzických mezí v menstruaci. Zůstalo ale silné krvácení.

Zkusila jsem bylinky, Sarapis Plus, který jsem začala zobat na konci menstruace v šestém popotratovém cyklu. U dlouhých cyklů byla ovulace kolem 19. dne, no ani jsem ji v těchto měsících moc necítila, viděla jsem ji spíš zpětně z teplotních grafů. Se Sarapisem byla ovulace cítit mnohem víc jako dřív a přišla 13. den - to vypadalo nadějně, že tentokrát z toho nebude prodloužený cyklus, který byl "na řadě". Trochu jsem doufala, že by se mi mohlo i zmírnit premenstruační noční pocení, ale koupala jsem se klasicky několik nocí v potu. Je známo, že bylinné přípravky je třeba brát dlouhodobě, aby mohly plně zapůsobit, tak ještě zůstává nějaká naděje, čekají mě další dvě balení (plus k nim uvažuju přihodit hormonální jógu). Samozřejmě to může být nějakou jinou změnou v životosprávě nebo jejich souhrou, ale zvětšil se mi tuk na břiše. Každopádně šestý cyklus trval 26 dní, snesla bych o den dva víc, ale pořád lepší než ty skoky. Co se síly krvácení týče, tak nastala částečná změna k lepšímu: sice jeden den byl pořád extrémní, ale byl jenom jeden.

Tak teda hurá, cyklus se chová trochu víc spořádaně... jen s tím těhotněním mi to pořád nějak nejde.