Gynekoložka měla obavu, že je moje miminko nějaké malé, když klesá na desátý percentil. V porodnici neviděli důvod se strachovat. No pravdu měla moje doktorka, dcera se narodila malinká, vážila 2490 g, přičemž nedonošenost je oficiálně do 2499 g. A ještě trochu brzy, začala jsem rodit 37+0, což je první den, odkdy miminko nepřichází oficiálně...

Začali jsme punkově, když dcera visela očima na našem jídle tak, že se nemohla ani nakojit. Udělali jsme spontánně mrkev na páře a rozmixovali ji. Jelikož z toho blila, další tři dny jsme nezkoušeli nic. Po mrkvi blila teda opakovaně, takže jsme mrkvové příkrmy nakonec vzdali.

Chtěla bych tentokrát napsat krátké povzbuzení pro prvorodiče, kteří si čerstvě dovezli domů miminko a všechno je pro ně šíleně náročné. Tráví hodiny hledáním na internetu jako dřív my - ke kojení, k prdíkům, ke spánku - a propadají beznaději. A výčitkám, že si to teda fakt neužívají, i když mají přece zdravé děťátko, o které tak moc stáli....

Na začátek jen krátká poznámka k minulému článku o spánku: zdá se, že se to po čase láme a organismus je už tak na dně, že se naučí spát, i když s tím měl celý život potíže. Už se mi několikrát stalo, že jsem chtěla v noci po kojení vyměnit plínu, ale usnula jsem zpátky dřív, než jsem to...

Posledních dvanáct let jsem na spaní nosila špunty do uší a konečně jsem tak byla schopná docela spát. Věděla jsem, že s příchodem miminka o tuhle vychytávku přijdu, ale uklidňovala jsem se tím, že budu tak vyčerpaná, že usnu i bez nich.

Ale jak mi připomněl manžel, tohle celé je moje volba: nedat dudlík, nepoložit miminko do postýlky ještě v jiné místnosti. Zvolila jsem si tu "složitější" cestu a nemůžu to změnit, protože si nedokážu odpárat z mozku ty informace, na základě kterých jsem se pro ni rozhodla. 😉

Tak. Fakt jsem to dítě chtěla. A fakt jsem vděčná, že ho mám. Ale vlastně jsem si vždycky představovala až větší dítě, zapomněla jsem si zameditovat nad tím, že předtím to bude malé miminko. A mít malé miminko mi způsobuje záchvaty takové jako paniky nebo klaustrofobie, nebo jak to líp nazvat. Totiž naše holčička je stále ještě ve fázi,...

Moje mateřská láska se opět prohloubila, tentokrát na bázi lepšího porozumění. Sice jsem věděla, že miminko může komunikovat pouze řevem, ale pořád jsem nebyla schopná to opravdu brát, neustále jsem za ním vnímala své selhání a nebo vzteklost dcery. Co mi pomohlo konečně tu informaci integrovat do systému - a tím získat klid na duši a trpělivost -...

Tak dneska to asi přišlo. Ta láska.

Víte, jak se říká "řekni Bohovi své plány, ať se může zasmát."?
Tak já jsem měla plán, jak se připravit na porod. 😇
Informační příprava znamenala několik setkání s dulou, kde se probíral průběh porodu, obsah tašky do porodnice i základy péče o miminko. A koupě knížky Návod na přežití pro bejby. 😉
Psychická příprava byla jasná...

Těhotenství jsem z hlediska výkyvů emocí měla hodně v klidu. V šestinedělí jsem to pak doháněla.

Moje jindy mírumilovná doktorka přijala zprávu, že mě v porodnici ještě převzít nechtějí, poměrně bouřlivě.
Prý tuhle moderní porodnici nechápe, nejradši by mě tam viděli až s kontrakcemi, že zvážit se a počůrat papírek bych mohla i sama doma, že oni by mi měli poskytnout víc, že jsou až moc v klidu.
Pokus číslo dvě: objednávám se...

Tak mám zas o čem těhotenském psát. O velikosti miminek v břiše.
Normy jsou v tomto případě velmi benevolentní: když je odhadovaná hmotnost plodu na 10 až 90 percentilu, je v pořádku. Ale samozřejmě čím blíž ke spodní nebo vrchní hranici, tím spíš vzbuzuje nežádoucí zájem doktorů.
Nejabsurdnější na tom je, že se plaší kvůli odhadu založeném...

Edit: tiskopis pro žádost o mateřskou u sebe mají gynekologové a výplní ji na vyžádání cca 8 týdnů před termínem porodu. A ačkoliv ta možnost nikde zmíněná nebyla, zkusila jsem ji poslat datovkou na PSSZ v Trojské - a prošlo to. Stejně mě irituje, že musím podat žádost o něco, na co nemám nárok, aby mi zpět přišlo "žádost...

Klára Domlátilová mě pozvala do svého podcastu O těhotnění.

Těhotenské knížky mi nedělají dobře. Informace o těhotenství týden po týdnu tak získávám ve velmi zhuštěné formě pomocí dvou aplikací, Nutriklub a Expecting. Potěšilo mě, že jeden den jsem si přečetla, jak v daném týdnu začínají být cítit pohyby - a hned další ráno jsem cítila šťouch. 🙂

Tenhle blog jsem založila v domnění, že bych chtěla své těhotenství se svým okolím sdílet, jen se to zatím nehodí.
No tak už nechci. 😂

Samozřejmě jsem věděla, že další těhotenství by bylo léčivé pro trauma z potratu. Ale myslím, že jsem vůbec nebyla schopná docenit všechny úrovně.

Nejdřív kontext. Loni v létě jsme bydleli na chatě. Na konci října jsme se přesunuli zpět do bytu. A zjistili jsme, že sousedi nad námi změnili zvyky. Před létem v bytě bydlela většinu času jen dospělá dcera, o jejíž existenci jsme prakticky nevěděli. A teď najednou nad námi žili permanentně i její rodiče a jejich dvanáctiletý syn. A pro mě...

Miminko se má k světu. 😍 V 10+0 tt bylo velké na 9+6, takže krásně dohání tabulky. Už sebou mele a prý mi i mávalo, ale teda zatím mi ten obraz pořád přijde jen jako vlnité zrnění. 😇

Vzhledem k předchozímu potratu a věku si mě gynekoložka pozvala na první kontrolu relativně brzy.

Konečně jsem venku z deprese.
Ráda bych napsala, že jsem potřebovala prostě jenom rok truchlit a že mi stačily terapie Somatic Experiencing. Ale nakonec mi podle mě zabrala houba, Hericium (Korálovec ježatý), kterou jsem ještě ke všemu brala na něco jiného: na stěhovavé bolesti po těle. Vůbec mi nedošlo, že mám deprese a že jsou ty bolesti...

Když jsem v pubertě začala ztrácet půdu pod nohama, snažila jsem se chytat čehokoliv, co mi nabízelo pocit kontroly nad tím, co se děje. Omezování množství jídla. Omezování množství spánku. Omezování množství sociální interakce. A pak přišel první sexuální partner a já naběhla pro pilulky. Konečně jsem měla nad něčím parádní kontrolu! 😕

První cyklus po potratu (myslím ten, kdy jsem deset dní krvácela a deset ještě špinila) byl ukázkových 29 dní - a pak to začalo.
Před potratem jsem byla zvyklá na poměrně pravidelných 27-29 dní. Teď to vypadalo, že si jeden vaječník bere dovču a druhý dělá přesčas: druhý cyklus 34, třetí 26, čtvrtý 32, pátý 26 dní.

Přemýšlím nad tím, že vlastně neznám moc žen, které by zároveň
1) otěhotněly hned
2) plod donosily
3) porodily přirozeně.

Po potratu je prý tělo nejlíp rozjeté na otěhotnění, tak bych nerada do toho házela vidle očkováním.

Týden po začátku potratu jsem šla nic zlého netuše na záchod... Abych na konci držela v ruce neporušený plodový vak.

Uf, tak dnes už nejsem těhotná.
Ale vezměme to popořadě.

Díky symptotermální metodě jsem věděla o svém těhotenství velmi záhy - na konci cyklu mi bazální teplota neklesla jako obvykle, zůstala vysoko. Domácí test podezření potvrdil, po krátkém hysterickým záchvatu (totální šok, že to po roce a půl samo klaplo) jsem se hned objednala k lékaři. Měl volno za dva týdny. To znamená, že jsem šla na první...