Vysoce citlivá matka
11.10.2025
Narazila jsem na profil o vysoké citlivosti, který jsem neznala, a v průběhu jedné špatné noci, kdy dlouho nezabíralo na zabrání nic z mých fíglů, si ho četla.
Jsem vysoce citlivá a už nějakou dobu to o sobě vím.
Vím tak, že nepřeháním, nejsem líná, slabá ani hypochondr. Že se nemusím snažit nic zvládnout. Že se za žádnou cenu nemám srovnávat s nikým méně citlivým (to mi jde se střídavou úspěšností). Nebo že mám odpočívat (to zatím teda stále neumím vůbec).
Ale to, že jsem svou vysokou citlivost pochopila a přijala, neznamená, že mi vyhovuje.
Ba naopak. Se*e mě. Vadí mi, že kolem sebe potřebuju mít vystavěný zámek jak princezna z pohádky, abych mohla jakž takž fungovat.
A mateřství to zhoršuje.
Ne jen tím prostým faktem, že moje přehlcenost teď ovlivňuje ještě život někoho dalšího. A to doslova.
Ale i tím, že mi chybí práce, poslání chcete-li, která mi sloužila k využití kladů mé citlivosti.
V mateřství se citlivost taky využije, ale vlastně to nedokážu vidět, protože to splývá s naučeným respektujícím přístupem. Takže se sice jako můžu poplácat po rameni, že nám to docela funguje, ale nedokážu to připsat vysoké citlivosti.
A teď už mi ani psát nejde. Tohle je třetí téma, o kterém jsem měla za poslední měsíc chuť napsat, ale vlastně nejsem vůbec spokojená s jeho vyzněním.
Mám pocit, že už jenom fňukám.
A to se přitom mám hodně dobře, řekla bych, že poslední půlrok jsem konečně z nejhoršího venku.
Dokonce jsem se teď vrátila k večernímu sepisování tří pozitivních momentů dne, protože už nemám pocit, že je všechno jenom špatně.
Možná, že jsem se jen dostala do bodu, kdy už mi selhávají systémy, protože takhle dlouho bez pořádného spánku moje tělo včetně mozku prostě nezvládá fungovat. 🤷
Další na programu je osteodynamika a ergoterapie. Ne primárně kvůli spánku, ale taky by to mohlo pomoct. Pokud to bude zajímavá zkušenost, určitě se o tom tady ještě dočtete. 😉
