Screen Time
16.12.2024
Nedávná diskuze u jednoho instagramového profilu mě poštouchla, abych si zaznamenala svůj aktuální postoj k screen time u dětí. Subject to change. 😇
Obecně by se dalo říct, že mám poměrně silné teoretické přesvědčení, že pohyblivé obrázky malinkým dětem před oči nepatří, dle výzkumů bychom měli vydržet dokonce do tří let dítěte minimálně (hahaha), než mu začneme něco servírovat. Nemám ale ráda žádné extrémy, nežijeme ve vakuu.
Podle mě je docela rozdíl v tom,
- jak dlouho a jak často je dítě obrazovce vystaveno: u nás jsme v sedmnáctém měsíci začali jednou za týden promítat pět minut - a tady bych si vypůjčila hlášku z aplikace Solid Starts, která mě neskutečně baví: "If it's important part of your diet" a pak připustí dát dítěti kde co 🤣🤣🤣 - totiž já bych byla schopna asi žít ve světě bez filmů, ale manžel bez nich existovat nemůže, takže chce tohle svoje hobby začít sdílet s dcerou
- jestli je to pasivní aktivita: u nás je to zásadně interaktivní chvilka, kdy navzájem komentujeme, co vidíme (dcera se u toho vrtí a výská a znakuje)
- na jakém zařízení se obrázky hýbou: my si pořídili projektor (hádejte kdy - v sedmnáctém měsíci 😉), kdybychom to neudělali, tak je podle mě základ, aby při případném promítání večer bylo vypnuté modré světlo
- co pouštíme: zas podle vědců (😇) je pro tyhle malé mozečky nevhodné servírovat animované věci, protože pro ně je ještě vše, co vidí, reálné, takže u nás jede David Attenborough, jednotlivá zvířátka mívá tak na těch pět minut
- čeho se snažíme docílit: to je asi to hlavní pro mě, pokud má pohádka sloužit jako virtuální ohrádka, tak se prostě neslučuje s mými výchovnými principy. K tomu mám ale taky pár ALE:
pokud někteří rodiče volí cestu ohrádek apod., je to jejich volba... a pokud tomu věříte, tak jejich děti si je vybraly, takže si vybraly i tenhle způsob zacházení
- jako ve všem jde o to, co se děje běžně, ne o to, co se děje výjimečně - docela si dokážu představit, že třeba kdybych potřebovala někam letět, tak tablet vypadá jako super nápad
- a hlavně záleží na celku, že ano, kdybych byla sama a nemohla mít od dítěte vlastně ani na chvili pauzu, tak ho prostě někdy vypnu před obrazovkou a jdu se vyřvat do koupelny. 😭
Takže suma sumárum, když si žiju jako prase v žitě, tak si můžu dovolit polemizovat, jestli malé dítě potřebuje vůbec nějaký screen time.
A abych se nestavěla do pozice svatouška: občas si myslím, že je dcera zabraná do hry, jdu si něco číst na netu - a najednou zjistím, že ji mám za hrbem a kouká mi do obrazovky mobilu. 🙈
Jinak hlavní, o co šlo v té původní diskuzi, byla spíš oprávněnost kritizovat používání pohádek u někoho jiného. A tady si teda klidně nasypu popel na hlavu, v tomhle jsem evidentně češka jak poleno, a když jsem viděla asi deset let zpátky na dovolené v jídelně nějaké dítě každou snídani před tabletem, tak jsem to taky odsoudila. Když se mi to rozleželo, tak jsem měla pochopení pro to, že se chtějí jeho rodiče v klidu najíst. Pořád to není moje cesta (ale tak to už víme, že se snažím jít tou náročnější cestou 😂), ale když to něčí cesta je, tak ať si po ní kráčí, já mám svých starostí dost, teď už bych si toho tabletu u cizího stolu asi ani nevšimla, jak bych se snažila zabavit svoje dítě bez pohádek u toho našeho. 🤣🤣🤣
Mimochodem, pokud taky inspirováni Montessori zkoušíte s prtětem krájení špachtlí, vyprdněte se na okurku, u nás vyhrálo tofu, má na první pokusy skvělou konzistenci. 😉
