Když si dcera užívá svůj jednadvacátý měsíc s námi, napadlo mě udělat zas shrnující zprávu po půl roce.
Spánek
No... jak bych to... prostě nic, žádná změna, pořád kojení každé 2-3 hodiny,
při nemoci po hodině. A
přes den spí dál se mnou, většinou i přisátá. Ale při dobré konstelaci se staronově aspoň na chvíli pustí. 😉
Bez plenky
Jsou dny, kdy si dcera sama řekne, že na ní jde bobo a chce na nočník, jsou dny, kdy se do nočníku vyčůrá po ránu, ale systematicky to neřeším, čekám na léto, kdy budeme moct mít otevřené dveře na záchod (máme spalovací záchod a kvůli němu díru ve zdi, tak v zimě si fakt nechceme pouštět venkovní teplotu ze záchodu až do obýváku) - než zkusím navrhnout častější až plné chození na nočník, chci, aby měla dcera možnost dojít tam sama.
Chůvy
Se*ou mě stále
stejně, jedna už chodí až o půl hodiny pozdě, druhá pořád pindá. 😭
Začínám si prohrávat s myšlenkou, jestli už bychom to nezvládli bez nich. Poslední dobou jsem byla schopná i s dcerou udělat doma hromadu věcí - přišlo na mě totiž jaro a postupně probírám a přerovnávám všechny skříňky. 😇
Znakování
To mi dělá radost, dcera s námi "mluví" opravdu hodně, dokáže vyjádřit přes stovku slov. Jinak mě těší ještě to, že skutečně říct umí nově slovíčko "je", což je po tom dlouhém období, kdy na všechno říkala "není", veliká úleva. 🙂 A začíná opatrně používat i opak věčného "ne" - někdy "yesss", někdy "jooo". Slovíčko, které mě nicméně nejvíc baví, je "rýč" - dcera z nějakého důvodu zbožňuje Duplo-rýč a je to asi první slovo, pro které jsme nezavedli žádný znak a rovnou ho začala říkat. 🤣
Prsa
Snad každou menstruaci mám ucpaný mlékovod. Pořád ten jeden dokola. Takže je to evidentně hormonální záležitost. Lecitin zabírá akorát na to, že je to aspoň rychle zas pryč.
Laktóza
Vypadá to, že už něco málo laktózy zas trávím, ale přehánět to ještě nemůžu.
Smyslohrátky
Neplánovaně se mi povedlo zábavné
smyslohraní tak nějak z nouze. Dcera dlouho nachcípaná, tak jsem jí zatrhla všechny vodní hrátky, které teď frčí, ale při kterých pak dlouho sedí v mokrém oblečení: vodní perly, přelévání z nádoby do nádoby, bublání brčkem, hrátky s bublinkami, mytí kdečeho pod dětským kohoutkem-fontánkou. Dinosauři v krupičce už byli ohraní, chtělo to něco neokoukaného suchého. Měla jsem prošlá slunečnicová semínka, přidala do nich kamínky (kačírek, co máme přede dveřmi) a dala to na pochybný plechový tác s obrázkem koček, co jsem získala spolu tady s tou chatou, kde žijeme. Takže kamínky se dají vybírat pinzetou, semínka různě přesypávat... a jako bonus hledáme kočičky pod tím vším. Nejraději Duplo-smetákem. 😉
Železo
Železo zabralo minimálně v tom, že dcera jeví o jídlo častěji zájem, ale množstevně je tak na úrovni půlročního miminka.
Po měsíci a půl přestala aspoň proti podávání Maltoferu bojovat. Uf!!! Vyžaduje pouze, abych se za ni po každém srku teatrálně oklepala, aby ona to mohla vypít s úsměvem. 🙃
A ať zas jenom nerecykluju, tak přidávám storku z nákupu prvních botiček před třemi týdny. 🙂 Výhoda toho, že chcete batefoot a zároveň vegan friendly celoroční botky na vyšší nárt a širší nožky je, že vám prodavačka vysoce pravděpodobně podá k vyzkoušení jedny jediné. 🤣 Když jsem se cukala, protože mi přišlo divné, abychom odešly s prvním vyzkoušeným párem, vytáhla ještě jedny tenisky na srovnání. No jenže dcera má teď období, kdy nosí každou ponožku jinou, takže se mě snažila přesvědčit, že musíme vzít obojí, aby mohla nosit na každé noze i jinou botu. 🤩 Každopádně jsem jí asi měla boty shánět o dost dřív - najednou mě dcera ochotně bere ven! 😯
