Vzpomněla jsem si dneska na tohle
video: jako matka můžu být zároveň vděčná i vystreslá.
Je mi 40, bezdětné ženy v mém věku řeší, jestli vůbec ještě mají šanci mateřství stihnout, a já jsem neskutečně vděčná, že nám se to nakonec povedlo a máme naprosto skvělou holčičku.
A přesto se můžu nechat dočasně semlít tím, že takhle ten život stojí pořádně za ho*no.
Jasně, většinu času to prostě beru tak, že dcera je malinká jenom chvíli a každým dnem mě bude potřebovat míň a míň, až jednou úplně vyletí z hnízda.
Ale pak přijdou ty chvíle, kdy je najednou absolutně ubíjející, že já teď existuju jenom po krátké časové úseky. Kdy mi někdo jiný musí umožnit, abych mohla být sama sebou. Manžel, chůva. Jinak neexistuju. A do těch "propustek" může přijít něco, co je zhatí. A já musím svou existenci odložit.
Říká se, že se přes naše děti máme něco naučit. Rozhodně mateřství pomáhá snížit můj perfekcionismus, obzvláště co se týče čistoty. 😉
Na čem ale ještě potřebuju zapracovat, je zpracovávání věcných nekonečných seznamů. Pracovala jsem na tom i před dcerou. Vím, že moje seznamy nikdy nebudou prázdné a vědomě se snažím krotit v jejich odškrtávání. Ale je to právě tahle moje představa, že potřebuju udělat ještě tohle a tamto, co mě teď pomalinku ubíjí, protože nemám čas.
A zrovna dneska si to sedlo dohromady s menstruační hormonální smrští a nepovedeným programem právě v jednom takovém "ukradeném" volnu a já se propadla do totální schízy, kdy jsem měla docela intenzivní pocit, že svůj život v jeho aktuální podobě upřímně nenávidím.
No takže šťastný den matek.
Spoiler alert: jako každá bouře, i tahle přešla. 🙃
A na závěr železnaté zpravodajství: dcera začíná jíst! Jakože fakt chce i míň kojit! Po třech měsících braní Maltoferu a B12 (dětský Veg1). V roce a třičtvrtě konečně vnímám opravdu viditelnou změnu ve spořádaném množství. Navíc projevuje známky hladu - ještě teda často nechápe, že je "hangry" (vzteklá hlady), ale je to krok kýženým směrem. Stačí ji pravidelně přesvědčovat, ať si dá jídlo, však ono se to časem spojí, že sama bude chtít jídlo, když začne pociťovat diskomfort. 🙂
