Co to bude

Těhotenské knížky mi nedělají dobře. Informace o těhotenství týden po týdnu tak získávám ve velmi zhuštěné formě pomocí dvou aplikací, Nutriklub a Expecting. Potěšilo mě, že jeden den jsem si přečetla, jak v daném týdnu začínají být cítit pohyby - a hned další ráno jsem cítila šťouch. 🙂

Přiznávám, že jsem na to dost čekala a už pár týdnů břicho zkoumala, protože se mi zatím střídaly psychického týdny klidu (po ultrazvuku, po Somatic Experiencing) s týdny, kdy se vracely strachy, jestli je tam uvnitř všechno v pořádku. Věřím, že teď už bude líp, když mám konečně vlastní vjemy. A navíc umocněné ultrazvukem na konci 21. týdne, kde jsem se snažila propojit to, co vidím, s tím, co cítím. 😉

I když u toho ultrazvuku jsem se na chvíli docela lekla, když se místo bebátka objevila náhle černá obrazovka. Ale to jen doktor odendal sondu z mého břicha, aby mohl šermovat rukama. Ukazoval nám názorně, co se tam uvnitř zrovna děje, evidentně se skvěle bavil. 🤣

Přichází další fáze komunikace o mém těhotenství, s klienty. Chtěla jsem začít tento týden, ale nemůžu nějak najít ten správný moment. A nejspíš je za tím nedůvěra v moji vlastní schopnost udržet si hranice. Dokázat příjemce zprávy včas zarazit, když budou chtít sdílet něco, co nechci slyšet, nebo se ptát na něco, co nechci říct. Aneb snaha eliminovat další rady a kecy.

Otázka dne: k čemu může někomu nezainteresovanému sloužit informace, jestli budu mít kluka nebo holku? Ještě chápu, když se mě ptají maminky, které mi vzápětí chtějí nabídnout výrazně klučičí/holčičí oblečky. Ale proč se vlastně ptají všichni ostatní? Aby řeč nestála? 🤔